• Informace z úřadu pro občany
    Informace z úřadu pro občany

    My zaměstnanci městského úřadu v Holicích se snažíme zveřejnit co nejvíce informací, které vám usnadní vyřizování vašich úředních záležitostí. Jsme zde pro vás.

  • Vítejte ve městě Holice
    Vítejte ve městě Holice

    Město Holice je přirozeným centrem východní části okresu Pardubice. Nalézá se při hlavní silnici mezi Hradcem Králové a Svitavami.

  • Holice, místo pro vaše podnikání
    Holice, místo pro vaše podnikání

    Nízké provozní náklady, vysoká míra lidí v produktivním věku, blízkost větších měst a dopravní dostupnost jsou šancí pro vaše úspěšné podnikání v Holicích.

  • Informace pro rodiče a děti
    Informace pro rodiče a děti

    V sekci pro děti a mládež naleznete informace databázi škol na území Holic, jak trávit čas a zaměříme se také na současné problémy mladé generace.

  • Hledáte zábavu v Holicích?
    Hledáte zábavu v Holicích?

    Navštivte muzeum Dr. Emila Holuba, nebo si vyberte některé atraktivní tipy na výlet do okolí. Holicko je klidné a bezpečné místo pro váš odpočinek.

MALEJOVSKÝ Josef

* 19. dubna 1914 v Holicích, † 20. prosince 2003 v Trutnově. Akademický sochař a řezbář, studoval řezbářství u holického rodáka profesora Františka Kmenta, poté na pražské „UMPRUM“, profesor pražských uměleckých škol, účastník četných soutěží, autor dvou holických pomníků (památník odboje 1945 na hřbitově a památník obětí války v sokolském parku) a několika pomníků významných osobností (např. sousoší bratří Čapků v Malých Svatoňovicích, socha Aloise Jiráska v Hronově), působil v Praze, nositel „Řádu práce“, titulu „laureát státní ceny“ a „Národní umělec“.

Akademický sochař Josef Malejovský, bývalý profesor na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, se narodil 19. dubna 1914 v holickém domku jako páté dítě obuvníka Malejovského. Obuvnický kluk se vymkl z obuvnického řemesla. Často slýchával: kde se to v tobě bere? Nevěděl. Nemohl vědět. Ale i podobná tátova otázka měla v sobě hrdost na synův talent. Otec tehdy poslechl učitele a rozhodl se, ač nebylo peněz nazbyt, poslat chlapce koncem dvacátých let na Státní ústřední školu bytového průmyslu v Praze XI. a svěřil ho do péče učitelů Františka Kmenta a Damiana Pešana. Ti oba se podíleli na prvních Josefových úspěších řezbářských a sochařských. Krizová třicátá léta Josefa Malejovského zastihla v ateliéru profesora Karla Dvořáka na Vysoké škole umělecko – průmyslové. Klasik Dvořák, pokračovatel v díle takových velikánů sochařského nebe jako byli Myslbek, Mařatka, Sucharda, Kafka, Štursa, byl jeho štěstím. Po vojenské prezenční službě Josef Malejovský dostal od Karla Dvořáka a jeho generačních druhů Karla Pokorného a Jana Laudy nabídku na spolupráci. Rozlet však zabrzdila okupace.

Josef se na čas stává retušérem v keramickém závodě a později dokonce pomocným dělníkem. Stále však po večerech a nedělích ve svém ateliéru vytváří velkolepá díla. Zvlášť cenná je jeho socha Ve větru, která je vlastně v gestu úzkostného schoulení nezadatelným symbolem hitlerovské okupace a druhé světové války. Jsou to však i jeho prosté motivy Kopytář, Truhlář, Domovnice. Vzpomínka na mládí a skrytá výzva nacistickým okupantům – Historie, Země (Vlast, Pole), Smutek, Bez přístřeší či Nálet. V pětačtyřicátém roce, po osvobození, přešel Malejovský jako asistent k Janu Laudovi, potom k Bedřichu Štefanovi a Josefu Wagnerovi. Není však pouhým epigonem svých učitelů. Je svůj. I když témata tehdejší doby se sobě velice blíží. V každém totiž zůstaly vzpomínky na okupaci, na bolest, strach, ale i odhodlání.

Malejovský tvoří Pátý květen 1945, Raněného barikádníka, Partyzána, Barikádníka, Odznak československého partyzána, pamětní medaili Ležáky, Raněného bojovníka a první ze svých monumentálních soch, které byly umístěny na náměstích – pro rodné Holice pískovcový pomník padlým barikádníkům. A pak začala dlouhá řada úspěchů. Třiceti realizovanými plastikami v ulicích a na náměstích a významnými plaketami se může chlubit málokterý sochař. Jsou mezi nimi – pomník Aloise Jiráska v Hronově, Jana Žižky v Trocnově, hlavní vrata Národního památníku na Vítkově, bratří Čapků v Malých Svatoňovicích, Partyzána v Makově – Velkých Karlovicích, Bedřicha Smetany v Praze, Pražských barikádníků v pražské Tróji, Ivana Olbrachta a Antala Staška v Semilech. Josef Malejovský byl pilný, skromný a vynikající sochař. Jeho slova jsou: „Každý schopný člověk by měl ve svém životě vytvořit dílo ve svém oboru a zanechat tak za sebou památku pro další časy.“ V případě sochaře Malejovského je možno konstatovat, že s jeho tvorbou se lze seznámit v celé řadě našich měst a obcí. Josef Malejovský zemřel 20.prosince 2003 v Trutnově.

Další informace

Naposledy změněno středa, 07 květen 2014 14:29

reklama01reklama03reklama04reklama05reklama06epusa1ds