Historie města

Počátky Holic sahají nejspíše do konce 13. století. Právě tehdy totiž začalo na popud panovníka mýcení lesů v okolí dnešního města. Zcela odlišný krajinný ráz vytvářel hluboký hvozd řečený Království a vládnoucí Přemyslovci měli zájem na jeho osídlování. Mýcením lesů vzniklé mýtiny tak osazovali němečtí osadníci a právě oni, zřejmě v čele s jakýmsi Eklinem, založili lánovou osadu Ekleinsdorf (latinsky Eklinvilla).

První písemné zmínky

V písemných pramenech se Ekleinsdorf prvně objevuje jako součást chvojnovského panství v listině datované 9. dubna 1336, kterou český král Jan Lucemburský v peněžní tísni zastavil tvrz a městečko Chvojno s přilehlými vesnicemi za 2 000 kop pražských grošů Pertholtovi, proboštovi na Vyšehradě a Jindřichovi a Janovi, bratřím z Lipé. Již v roce 1349 se v pramenech objevuje prvně český název Holicz (zřejmě od slova holiny), a sice v listině jmenující mezi kostely vysokomýtského děkanátu litomyšlského biskupství i farní kostel v Holicích.

Rod Šternberků

Postupem let se majiteli Holic stal rod Šternberků, kteří se poté začali psát jako Holičtí ze Šternberka. Patrně oni založili zdejší tvrz, v níž se v roce 1425 narodila Kunhuta, první manželka pozdějšího českého krále Jiřího z Poděbrad. Její otec Smil, stoupenec kališníků a spolupečetitel stížného listu proti upálení Jana Husa, se dokonce po smrti císaře a krále Zikmunda Lucemburského stal v roce 1437 správcem Českého království.

Neptalim z Frimburka

Význam původního centra panství ve Vysokém Chvojně postupně upadal, Holice naopak posilovaly. Po husitských válkách mění majitele a již roku 1481 se připomíná nový držitel Holic Neptalim z Frimburka, který se stal dobrodincem městečka. Obyvatelstvo osvobodil od daní a robot a udělil jim řadu výsad, například právo vařit pivo. V městečku vyrostl pivovar, škola, obecní lázně a snad i radnice, okolo města pak i ohrada se dvěma bránami (od Vysokého Mýta a od Hradce Králové). Neptalim městečku nejspíše také udělil znak.

Hynek Bradlecký z Mečkova

Dalším majitelem holického zboží se roku 1493 stal Hynek Bradlecký z Mečkova, který obdařil městečko právem odúmrti. Ovšem již v roce 1507 prodal zboží za 2 500 kop pražských grošů nejbohatšímu velmoži té doby, nejvyššímu hofmistru Království českého Vilémovi z Pernštejna a na Helfštýně. Až do poloviny 19. století se tak Holice stávají součástí pardubického panství, byť se v roce 1560 prodejem stalo panstvím komorním, tedy vlastněné panovníkem.

Rozkvět města

V roce 1641 nabyly Holice právo vybudovat solný sklad, ale již o dva roky později je vypálila švédská vojska, plameny velkých požárů v letech 1679 a 1680 pohltily mlýn a obecní pivovar. Obě stavby nebyly již nikdy obnoveny. Rok 1680 ale přinesl i dobré události. Císař Leopold I. městečku Holice přiznal právo pořádat tři výroční trhy a sobotní týdenní trh. Vznikaly jednotlivé cechy, v roce 1734 Holičtí postavili kamennou faru, v letech 1736–1739 na místě zchátralého podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera stávající kostel, v roce 1754 zahájila provoz poštovní stanice.

Smutné období města

Pohromu přinesl rok 1758. Dne 11. a 12. července se nedaleko Holic odehrála jedna z lokálních bitev Sedmileté války. Pronásledované pruské vojsko se u Ostřetína, Dašic a mezi Komárovem, Ředicemi, Litětinami a Holicemi střetlo s rakouskou armádou vedenou generálem Ernstem Gideonem Laudonem. U Ostřetína se do bojů zapojilo i dělostřelectvo a v Holicích bitva vyhnala téměř všechny obyvatele do lesů. Prušáci městečko vyrabovali. Pruský král Fridrich II. tehdy přenocoval na staré poště, zatímco vojáci vyplenili kostel i faru a starými knihami z radnice topili.

Rozmach města

Za vlády Josefa II. získaly Holice právo pořádat týdenní trhy na přízi a sám císař městečko několikrát poctil krátkými návštěvami. Čtvrtý výroční trh udělil městečku v roce 1833 císař František I., který přijel na návštěvu, a o tři roky později se v Holicích zastavil při cestě do Prahy ke korunovaci Ferdinand V. Dobrotivý. S manželkou Marií Annou Savojskou pojedli na faře polévku. K uvítání mu hrála organizovaná hudba považovaná za předchůdce dnešního Dechového orchestru Kulturního domu města Holic.

Okresní úřad

Po zrušení patrimoniálních úřadů a správních reformách v roce 1849 se Holice staly sídlem okresního úřadu s funkcí okresního soudu a berního úřadu. Při sčítání obyvatel v roce 1869 bylo napočteno 4 277 osob. Při prusko-rakouské válce v roce 1866 táhla Holicemi četná vojska obou znepřátelených stran. V noci po drtivé porážce rakouské armády 3. července u Hradce Králové přenocovalo v hotelu U krále Jiřího na náměstí hlavní velení rakouské armády v čele s polním zbrojmistrem Ludwigem von Benedekem. O několik dní později projel Holicemi za doprovodu kancléře Otto von Bismarcka i pruský král Vilém I. Během 19. století vznikl v městečku v roce 1875 sbor dobrovolných hasičů a rok před koncem století sem byla přivedena železniční trať vedoucí z Chrudimi do Borohrádku.

Povýšení na město

Významnou událostí počátku 20. století se stalo zahájení provozu první autobusové linky v Čechách Pardubice – Holice a následně Pardubice – Lázně Bohdaneč 13. května 1908. Za první republiky navštívil Holice, známé především obuvnickým průmyslem, v letech 1922 a 1929 prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Dne 25. dubna 1931 schválila ministerská rada povýšení Holic na město. Během jarních měsíců téhož roku vypukly v obci desítky úmyslně založených požárů, a to v objektech krátce před tím pojištěných na vysoké částky. Jakmile četníci nasadili do ulic hlídky, frekvence výskytu žhářských útoků klesla. Pokud se stáhli, výskyt požárů opětovně vzrostl. Vyšetřování případu z místa tajně vedl pražský detektiv Jan Mrvík, který během pátrání použil i odposlouchávací zařízení. O případu pak sepsal pod pseudonymem Jan Marx knihu nazvanou Žháři. Četníci nakonec obvinili 33 lidí, s nimiž se během ledna 1932 konal v Chrudimi soud, který za celkem 40 holických požárů odsoudil za žhářství a pokus o pojistný podvod 19 lidí. Již vyplacené náhrady škod navíc museli pojišťovně Slavia vrátit.

Květnové povstání

Do historie města se na věky zapsal konec druhé světové války. Povstání občanů proti německým okupantům se odehrálo 5. a 6. května 1945. Bilance vykazovala 58 padlých, velký počet raněných, vybombardované domy, vypálenou radnici, ale třeba i z věže kostela sestřelený německý letoun Focke-Wulf 190.