Emil Holub

Sdílet Facebook Twitter

Holub Emil

* 7. října 1847 v Holicích, † 21. února 1902 ve Vídni

Africký cestovatel, lékař, vědec, badatel a spisovatel. Tím vším byl nejslavnější holický rodák Emil Holub. Podnikl dvě cesty do jižní Afriky (1872–1879 a 1883–1887). Jeho bohaté etnografické a přírodovědné sbírky se nacházejí v Náprstkově muzeu, v Národním muzeu v Praze a v Památníku Dr. Emila Holuba v Holicích. Je autorem četných vědeckých pojednání a cestopisů. Těmi nejznámějšími jsou Sedm let v jižní Africe a Druhá cesta do jižní Afriky. Z Kapského města do země Mašukulumbů. Jeho jméno nese jedna z místních ulic, ve které stojí cestovatelův pomník i Památník Dr. Emila Holuba – Africké muzeum. Je čestným občanem města Holic (1880).

Český cestovatel Emil Holub se narodil 7. října 1847 v Holicích v rodině městského lékaře. Již jako malý žák chtěl být cestovatelem, shromažďoval nerosty, rostliny a hmyz. Studoval německé gymnázium v Praze a později v Žatci. Poté pokračoval na otcovo přání studiem lékařství, ačkoliv on sám by raději studoval přírodní vědy nebo archeologii. V roce 1872, nedlouho po promoci, odjel poprvé do Afriky. Nejprve pracoval osm měsíců v Jižní Africe jako lékař, aby si vydělal peníze na cestu do vnitrozemí, a teprve potom se vydal na svou "zkušební" výpravu, aby si otestoval svoji svoji výstroj a způsob komunikace s domorodci. Zde sbíral své první zkušenosti. Z této cesty posílá do vlasti svou první přírodovědnou sbírku a stejně jako z druhé výpravy (1873-1874) přivezl domů etnografický materiál. Na svou třetí, snad nejvýznamnější cestu se vydal roku 1875. Cesta, na které zamířil až k Viktoriiným vodopádům, trvala 1 rok a 8 měsíců.

Po návratu do Prahy pořádal spolu s Náprstkem přednášky po Evropě, publikoval knihu o své cestě a těšil se pověsti celosvětově významného vědce. Přesto se připravoval na další cestu. Na tu se vypravil v listopadu roku 1883 i se svou osmnáctiletou manželkou. Tato odvážně naplánovaná cesta měla protnout celý africký kontinent od Kapského města až po Egypt. Avšak v létě roku 1886 musela být severně od Zambezi předčasně ukončena po boji s Mašakulumby. Navíc přišel Holub o většinu vybavení, zásob i sbírek. Po návratu z Afriky uspořádal opět řadu přednášek a zejména velkolepou výstavu ve Vídni (1891) a v Praze (1892). Své bohaté sbírky obsahující na 13 000 exemplářů nabídl Národnímu muzeu v Praze ale byl odmítnut. Tehdejší obrozenci, zaslepeni svou národní identitou, se uzavřeli před světem a budovali svou falešnou vizi "národního" muzea. Holub tedy nabídl své sbírky "moudřejším" muzeím a zbytek rozdal školám, ve kterých přednášel. Slabou útěchou by mu mohlo být, že stejně dopadaly archeologické a ostatní sbírky, které nebyly českého původu. Naštěstí alespoň část sbírky se podařilo zachovat.

Holub – světově nejproslulejší Čech své doby – umírá 21. února 1902 ve Vídni jako chudý a nemocný člověk. Bohužel, až při smrti tohoto objevitele nitra Afriky a hodnot lidského života, si na něho opět vzpomněli a vystrojili mu alespoň královský pohřeb.