Pokládání kamenů zmizelých (2025) – Růžena Flussová, Goldbachovi, Jindřich Popper a Friedenthalovi
V Holicích byly položeny další Kameny zmizelých
Stolpersteiny (z německých slov stolpern = klopýtnout a Stein = kámen) jsou pamětní kostky s mosazným povrchem nesoucí životopisné údaje o obětech nacistického režimu. Bývají vsazovány do chodníku před domy, jejichž obyvatelé je museli v důsledku rasové perzekuce opustit. K uctění jejich památky bylo 17. září letošního roku v Holicích instalováno osm kamenů zmizelých.
Zborovská čp. 672
Ve Zborovské ulici čp. 672 jsme položili kámen pro Růženu Flussovou. Narodila se 31. května 1884 v rodině obchodníka s tabákem Zikmunda Bergera na severní Moravě, v některých pramenech je jako místo narození uváděna Opava, jinde Přerov. V roce 1910 při sčítání lidu byla Růžena již vdaná a s manželem Edmundem Flussem, který pracoval jako inspektor státních drah, žili v Lipníku nad Bečvou. Tady se jim 10. prosince 1910 narodil syn Bedřich. Rodina se často stěhovala, což zřejmě souviselo s Edmundovou profesí. Manželé Flussovi bydleli také v Kroměříži (1930) a v Moravské Ostravě (1937). Do Holic přišli až někdy po březnu 1939, pravděpodobně za rodinou Růženina bratra Julia Bergera, která sem přesídlila po zabrání pohraničí z Chomutova. Edmund Fluss zemřel 11. dubna 1940 v 57 letech v pardubické nemocnici. Syn Bedřich vystudoval práva v Praze, po studiích se živil jako koncipient a bydlel na různých pražských adresách. V září 1941 se v Holicích oženil s Annou Glaserovou (nar. 1920), dcerou holického továrníka Vítězslava Glasera a jeho manželky Františky. Po sňatku žili manželé Flussovi v Praze, kde Bedřich pracoval pro Židovskou náboženskou obec. Růžena Flussová byla deportována do Terezína druhým pardubickým transportem dne 9. prosince 1942 a hned 23. ldna 1943 byla odvlečena transportem Cr do Osvětimi, kde zahynula. Bedřich a Anna Flussovi byli do Terezína deportováni transportem Cc z Prahy dne 20. listopadu 1942 a odtud 18. května 1944 do Osvětimi. Bedřich zahynul zřejmě ihned po příjezdu do Osvětimi v plynové komoře, Anna prošla selekcí a na konci války byla osvobozena v Bergen-Belsenu. Po válce se znovu provdala za Václava Pivoňku, s nímž žila v Hradci Králové, v Telčicích a ve stáří pak v blízkosti syna, v samostatném bytě pečovatelského domu v Libštátě, kde zemřela v roce 2012.
Palackého čp. 195
Manželé Goldbachovi přišli do Holic v září roku 1938, kontakty s městem ale udržovali již delší dobu. Max Goldbach se narodil 19. února 1888 v Klatovech, v rodině obchodníka Jindřicha Goldbacha a Julie roz. Pollakové. Helena Goldbachová, roz. Freudová, se narodila 13. srpna 1890 v Telči, rodina zde bydlela v čp. 41 na hlavním náměstí. Z dalšího života manželů Goldbachových zatím známe jen střípky. Max Goldbach se na konci roku 1918 přihlásil k pobytu v Praze a hlášen zde byl také v roce 1920. Ještě téhož roku se přestěhoval do Podmokel u Děčína, kam ho zřejmě dovedly obchodní kontakty. Sčítání lidu roku 1921 ho zachytilo právě tady, Max byl již ženatý a byl zapsán jako obchodník s obuví. Roku 1928 se svým společníkem Kurtem Schindlerem založili v Podmoklech firmu Schindler a spol. Od roku 1932 zůstala v Podmoklech pouze prodejní kancelář a firma nechávala obuv vyrábět v Holicích u Josefa Tučka, kterému společníci firmy dodávali veškerý surový materiál a platili mzdy dělníků. V září 1938 bylo do Holic, do dnešní Puškinovy ulice čp. 630 (v blízkosti holického nádraží), přeneseno také sídlo firmy a oba společníci se do města přestěhovali, Goldbachovi na adresu Palackého čp. 195. V březnu 1939 po obsazení Československa byl Max Goldbach gestapem zatčen v tzv. akci Gitter. Po několika týdnech věznění v pardubické donucovací pracovně byl propuštěn na svobodu. Firma Schindler a spol. byla v květnu 1940 „arizována“ a pod tlakem prodána pod cenou Františku Tučkovi z Holic a Vladimíru Ptáčkovi z Chrudimi. Manželé Max a Helena Goldbachovi byli deportováni do Terezína druhým pardubickým transportem Cg 9. prosince 1942. Do Osvětimi byli odvlečeni jedním z posledních transportů 16. října 1944 a tady zavražděni. Max Goldbach zahynul v plynové komoře zřejmě ihned po příjezdu. Po válce několik svědků vypovědělo, že Helena Goldbachová zemřela později, jeden svědek uvedl, že ji v Osvětimi ještě několikrát potkal, jiná svědkyně uvedla, že si s Helenou psala a poslední lístek od ní měla obdržet v únoru 1945. Nic to ale nemění na smutné skutečnosti, že se Helena z Osvětimi nevrátila.
Pardubická čp. 164 (dům zbořen) a Husova 442
Jindřich Popper se narodil 12. 8. 1860 v chorvatském městě Rijeka, které tehdy patřilo do Rakouska, a na většině dokladů z období Jindřichova života je uváděno pod italským názvem Fiume. Oženil se s Růženou Bresslerovou, která pocházela z okolí Nového Mesta nad Váhom a v 80. a 90. letech 19. století se jim narodilo celkem pět nebo šest dětí. Pobývali v té době na území dnešní Vídně, tehdy se však ještě jednalo o samostatné obce Ottakring, Währing a Mödling. V pozdějším věku žili manželé Popperovi v Liberci u syna Egona, který zde měl dobře zavedený obchod s textilem, obuví a sportovními potřebami. V obchodě byl zaměstnán také Egonův švagr Rudolf Friedenthal, který měl za manželku Egonovu sestru Hildu. Obě rodiny bydlely v domech blízko sebe. Dobré časy skončily na podzim 1938 s Mnichovskou dohodou, po níž Friedenthalovi i Popperovi odcházejí do Holic, kde měli obchodní kontakty. Starý otec Jindřich Popper s nimi do Holic přišel už jako vdovec, jeho manželka Růžena zemřela 15. 6. 1936 v Liberci. Po příchodu do Holic se cesty obou rodin rozdělily. Egon Popper již v roce 1935 zakoupil pozemek v Palestině a jeho rodina tam v prosinci 1939 odešla. Stejný úmysl měli také Friedenthalovi, avšak ti nakonec povolení k vystěhování nedostali. Rudolf a Hilda Friedenthalovi měli dva syny, staršího Ottu (nar. 1925) a mladšího Ericha (nar. 1929). Oba chlapci v Holicích chodili do školy, Otto do měšťanky, Erich do obecné. V prosinci 1939 se čtrnáctiletý Otto vydal po dohodě se svým strýcem Egonem Popperem na cestu do Palestiny. Jeho cestu zprostředkovala organizace Alliat Noar (Přistěhovalectví mládeže) a začátkem ledna 1940 se v Haifě setkal s Popperovými. Friedenthalovi nahlásili v únoru 1940 změnu bydliště do Prahy, kde žila Hildina sestra Arnoštka s dcerou a zetěm. Naděje na vystěhování však ztroskotaly a pražští příbuzní byli odeslání do Terezína již v prosinci 1941. Friedenthalovi žili dále v Holicích, syn Erich zde ve školním roce 1941/1942, kdy již Židům nebyla dovolena školní docházka, navštěvoval tajnou školní výuku organizovanou holickými manželi Neumannovými. Společně s ostatními holickými Židy byli Rudolf a Hilda Friedenthalovi se synem Erichem zařazeni do transportu Cg, který je 9. 12. 1942 odvezl z Pardubic do Terezína. Stejným transportem musel odjet také Jindřich Popper, který však byl v Praze společně s několika nejhůře pohyblivými osobami z vlaku vyložen a umístěn v areálu židovského starobince. Do Terezína byl dopraven až transportem De z 5. 7. 1943, kdy již železniční koleje vedly až do ghetta. Z dochovaného chorobopisu a úmrtního listu je zřejmé, že Jindřich Popper se do Terezína dostal již ve velmi špatném zdravotním stavu a 23. 7. 1943 v Terezíně zemřel. Friedenthalovi v Terezíně zůstali jen několik týdnů a už transportem Cr z 23. 1. 1943 byli z Terezína odesláni do Osvětimi, kde velmi pravděpodobně ihned po příjezdu zahynuli v plynových komorách. Z jejich rodiny tak přežil pouze syn Otto, který zůstal celý život v Izraeli a přijal zde jméno Aryeh Sharon. Ještě za 2. světové války vstoupil do britské armády a dostal se s ní do Evropy do bojů o Itálii. V roce 1948 bojoval i v izraelsko-palestinské válce, kde byl těžce raněn. Po této válce pracoval v organizaci starající se o přistěhovalce, kde poznal svoji manželku Kláru, původem z Rumunska, s níž měl dvě dcery. Zemřel 21. 11. 2011 v izraelském městě Naharija.
Petr Mücke, Renáta Růžičková
Popisky k doprovodným fotkám:
1) Pietní akt ve Zborovské ulici. Foto: Julie Růžičková
2) Max Goldbach (uprostřed) na snímku tajného vyučovacího kroužku. Stojící druhý zprava Erich Friedenthal
3) Ruční práce v tajné židovské škole vyučovala Helena Goldbachová
